Pláču pláčem tvým - Petronila Ševčíková

Pláču pláčem tvým
Vzpomínám na tvůj smích,
který občas malinko
smutný se mi zdál...
tehdy nevěděla jsem proč -
proč se smutně usmíváš...
Dnes už jsem pochopila,
proč jsi schovával svůj žal...
pomoc jsem ti měla...
jenom "jak" jsem nevěděla...
Teď slyším to tvoje tiché "nic"...
když ptala jsem se, co se děje...
pousmál ses... a neřekl víc...
a přitom tvá naděj dávno
byla bez naděje...
Jak ráda vrátila bych čas...
dala ti naději a mohla říct:
"pojď, já chvíli budu plakat za nás"...
a já teď pláču pláčem tvým...
za všechny slzy, co jsi skryl
někde hluboko...
za každé "jsem v pořádku",
i když ti vůbec nebylo lehko...
Snad brals to jako pohádku,
co šťastný konec má...
to už se nikdy nedovím...
a já - teď pláču pláčem tvým...