Po řece Otavě

Po té staré řece Otavě,
nám připlouvají vzpomínky.
Za to děkuji překrásné Šumavě,
kde jsme spolu, sbírali kamínky.

Řeka Otava, má svoje kouzla,
staré vrby, co si spolu šeptají,
jen na chvíli, jsem do pohádky vklouzla,
ale na její darebnosti, to se neptají.

Někdy nás také zarmoutila,
to když její vody opustily břehy,
ale dávno jsem ji odpustila,
vždyť je plná radosti a něhy.

Řeka jako ten čas plyne
a obojí nikdy nelze zastavit,
občas nás velkou rychlostí mine,
nic nepomůže, ani překážky nastavit.

Různé příběhy nám vypráví,
někdy veselé a jindy smutné,
ale všechno špatné, brzy napraví,
snad v tom životě, je to nutné.

Tahle řeka, to je moje láska,
dost často, pohladí mě po duši,
každý rok na tváři, přibude vráska,
jen škarohlíd, její radost netuší.