Podzim života

Posledními záblesky slunce se loučí podzim,
suché listí pod nohama tiše šustí.
Toulám se známým krajem a toužím
po veliké lásce, co nikdy mně neopustí.

Podzim zdá se, že bývá často smutný,
slunce jen občas svými paprsky nás pohladí.
Sám se tedy snaž, by nebyl ani trochu nudný,
otevři knihu vzpomínek a vzpomeň na mládí.

Co měl pro nás tenkrát zvláštních kouzel,
třeba když brambory na poli jsme pekli.
Jen málokdo proti něčemu se vzpouzel
a nevadilo ani, když z nebe proudy vody tekly.

Že mohli jsme v loužích běhat, jaká to byla pro nás radost!
Dnes ale když zamračí se celé nebe,
vzpomínám a chtěla bych poděkovat za dost.
I snad proto, že lásku jsem měla vedle sebe.

Čas letí jako splašený a vzpomínky pomalu blednou.
Že teď podzim šedivý a uplakaný se nám zdá,
nevadí - ale my v životě přece byli šťastni jednou,
překrásná vzpomínka na mládí nám opět sílu dá.

S láskou ani ten podzim už smutný nebude,
když sluníčko zajde, láska všechno kolem prohřeje.
Nemrač se, jen se usmívej - nic jiného ti nezbude,
budeš-li snahu mít i hezký podzim života ti dopřeje.