Co zbylo ze slunného léta?
Jen hromady suchého listí.
Stále v uších, zní mi věta,
jsme si s láskou zcela jistí?
Jako ten strom opadává,
tak i já svlékám svůj šat,
klidnou mě to nenechává,
tolika vůněmi voněl sad.
Teď brouzdám se listím,
pod nohama mi šustí,
jak dnes ale zjistím,
zda on, do srdce svého, mě pustí.
Sad voní tlejícím listím,
nic tu nepřipomíná léto,
příště se na lásku pojistím,
jen peříčko k nebi vzlétlo.
Mlha celý kraj zahalí,
později, jej přikryje sníh,
co je v mém nitru - odhalí,
myslet na tebe - není přece hřích.
PeopleSTAR (7 hodnocení)