Ráno nás probouzí nový den,
bílá mlha koulí se za oknem.
Dříve než ze snů protřu víčka,
mluví na mě má drahá polovička.
Zdá se mně, snad již nespíš,
cožpak mě vůbec neslyšíš?
No ano, slyším tě jasně,
v mysli mám však verš básně.
Polibek rázně vykolejil zcela,
o čem jsem vlastně psát chtěla.
Na okně stále kvete vánoční hvězda,
o rok zas starší jsme, to se nezdá.
I když kvapem přibývají vrásky,
nezapomeň nikdy na polibek z lásky.
Když ráno vstáváš, a večer jdeš spát,
odcházíš z domu, či vracíš se snad.
Vždycky se ohlédni zpátky,
a připoj polibek třeba jen krátký.
Nikdy neví nikdo z nás,
zda bude moci políbit zas.
PeopleSTAR (2 hodnocení)