POSLEDNÍ JARO - Maxim Rylskyj
Já zrazuji tě na každém tvém kroku.
A ty to víš. Já v každém hnědém oku
ï v černém, modrém lovím, stopuji
to skryté: "Miluješ? - Já miluji."
Zrazuji tě, vždyť svět je tebe plný,
jak v předjaří se velká voda vlní,
neb každý úsměv cizích rtů - tos ty,
neb každý hřích - toť muka čistoty.
Ty musíš žárlit, závidět všem jiným:
lehounkou dívčí postavu jak vidím,
když městskou ulicí se kmitá mně
jak motýl - myslím hned: to ona je!
Ona - tos ty. Je nepochopitelné,
že nežijí jen duše dvě snad ve mně,
však sta jich v zápase už prohraném,
a všecko pro tebe a v tobě jen?
Ne pouze druh a nejen láska má,
jsi život - smrt!
Když na vyzvání Dona Juana
kamenný most tu náhle před ním stál,
on smrtí lásce nesmrtelnost dal.
PeopleSTAR (1 hodnocení)