POZNAL JSI SVĚT - ALE MĚ NEZNÁŠ!

Daleko - daleko jsi od domova
a mně se tolik stýská!
Den slunce barví do zlatova,
snad se už na lepší časy blýská.

Kdy tě lásko zase uvidím?
To čekání je přímo strašné!
Jak já jiným závidím,
být tu sama, není snadné.

Cítím se jako na opuštěném ostrově,
nikde žádná spřízněná duše.
Život jsem si malovala růžově,
že nejsme spolu, kdo za to může?

To vánek mi něžně zašeptal,
že se už vracíš ke mně,
proč ses mi tenkrát nezeptal,
když jsi mě objímal něžně.

Zda se tu nebudu trápit,
jestli bez tvé lásky vydržím.
Chtěla bych ten čas vrátit,
kdy jsi sliboval - dlouho se nezdržím.

Čas plyne a slzy tekou,
vyslyš mé volání a vrať se zpět!
Pospěš si a přebroď se řekou,
k čemu ti je poznávat svět?

Poznal jsi svět, ale mě neznáš,
ráda bych tě také provedla rájem,
jak krásný je život - teprve poznáš.
Já provedu tě naším krajem.