Rodná vesnička v malém údolíčku mi často připomíná dědečka i babičku. Zatímco vítali nás v předsíni, babiččiny koláče už voněly kuchyní.
Děda zas provazy rád uplétal a okolo zahrady úrodu zaléval. Skromnost lidí, jenž obýval tuto vísku byli jejich ruce pomocí být druhým blízké. Každý, kdo své řemeslo poctivě ovládal, nemusel se bát neboť on sám byl KRÁL*.