Dveře se otvírají
a vzpomínky mizí.
Mé oči se zavírají
tvář v mlze, zdá se cizí.
Nejsi to ty, miláčku
je to jako přelud
co slétl na zem z obláčku
prosím, zlý na mě nebuď!
Až se mlhy rozplynou
zřím jasně tvoji tvář
budu zase tvoji dívčinou
nikde mlha, jen slunce zář.
a vzpomínky mizí.
Mé oči se zavírají
tvář v mlze, zdá se cizí.
Nejsi to ty, miláčku
je to jako přelud
co slétl na zem z obláčku
prosím, zlý na mě nebuď!
Až se mlhy rozplynou
zřím jasně tvoji tvář
budu zase tvoji dívčinou
nikde mlha, jen slunce zář.
PeopleSTAR (5 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva