Vlak hvízdl. Sbohem, cesto, už přijde nádrží. Ve tmě se leskne město jak perleť. Tiše mží. Ach, dálka se už krátí. Mihnou se pole. Tma. Třpyt světel blízko trati, jak mě to dojímá! Vždyť někde tam v té záři, v perleti měňavé, jak slzička tam září, jak krůpěj - okno tvé!