Slunce se na západě rozloučilo,
jen ten večer měsíc nevyšel.
Najednou se celé nebe zamračilo
a tys za mnou večer nepřišel.
Smutek se procházel po pokoji,
jakoby čekal, kdy radost vstoupí,
mé srdce se s výmluvou nespokojí,
jak my lidé, jsme někdy hloupí.
Mám ti ještě drahý věřit?
To není první večer, co jsem sama.
Komu se ale s trápením svěřit?
Proč jen tu není - moje máma!
Ta by mým slzám rozuměla,
vždyť byla přece také mladá.
I ta noc jaksi zesmutněla
a na mě - černá noc padá.
jen ten večer měsíc nevyšel.
Najednou se celé nebe zamračilo
a tys za mnou večer nepřišel.
Smutek se procházel po pokoji,
jakoby čekal, kdy radost vstoupí,
mé srdce se s výmluvou nespokojí,
jak my lidé, jsme někdy hloupí.
Mám ti ještě drahý věřit?
To není první večer, co jsem sama.
Komu se ale s trápením svěřit?
Proč jen tu není - moje máma!
Ta by mým slzám rozuměla,
vždyť byla přece také mladá.
I ta noc jaksi zesmutněla
a na mě - černá noc padá.
PeopleSTAR (4 hodnocení)
Další příspěvky autora
Zmrznul i tvůj úsměv
Tak rád jsem poslouchal ten tvůj zvonivý smích. I rád jsem tobě naslouchal, vše ...
Pro moji Valentýnku
Ještě růže na zahradě nevykvetly, ale to přece vůbec nevadí. Pamatuješ, kdy se n...
APOLENKA
Ty jsi moje Apolena, dostalas mě na kolena. Dnes o ruku tě prosím, jen tebe v sr...
Tak rád jsem poslouchal ten tvůj zvonivý smích. I rád jsem tobě naslouchal, vše ...
Pro moji Valentýnku
Ještě růže na zahradě nevykvetly, ale to přece vůbec nevadí. Pamatuješ, kdy se n...
APOLENKA
Ty jsi moje Apolena, dostalas mě na kolena. Dnes o ruku tě prosím, jen tebe v sr...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva