Proč, proč, proč

Proč vlna za vlnou se vrací,
proč měsíc chodí ráno spát,
proč někdy vzpomínky se ztrácí,
proč nemohu stále se smát.

Vlnky na břeh doráží,
nemohu je nikdy spočítat,
sluníčko od hladiny se odráží,
chystám se hvězdy přivítat.

Slunce ponoří se do moře,
měsíc rozlije své světlo,
jak utopit ale své hoře,
jen pro někoho štěstí slétlo.

Proč tady stále stojím,
proč - nač vlastně čekám?
Proč se dalšího rána bojím.
proč se nové lásky lekám?

Připlouvá na vlnách,
čekám, že mě vyhledá,
zrníček písku, tolik je v dunách,
láska vedle mě tichounce usedá.

Je tak křehká a zranitelná,
bojím se na ni jen sáhnout,
dosud byla neviditelná,
teď k sobě, chci ji stáhnout.

Proč se tolik brání,
proč nemohu s láskou usínat,
proč druhého ale chrání,
proč musím jen vzpomínat.

Ráno slunce rozsvítí den,
vlnky si budou zase hrát,
vždyť nechci nic - lásku jen,
pak se budu se sluníčkem smát.