Proč?

Proč utíkám od dokonalosti za něčím tak kamenným a chladným jako tvoje srdce? Pověz! Proč když křičím, nikdo mi neodpovídá? Proč když hledám, nic nikde není? Proč když pláču, nikdo mě neobejme? Nejspíš potřebuju čas, abych viděla svět jinýma očima. Jako růže bez vody, jako její suché trny, bodá mě ta silná bouřka uvnitř sebe samé. Mluv se mnou, smyj ten déšť! Proč když se na mě podíváš, cítím naději? Proč ale když promluvíš, naděje zmizí? Mlč! A dívej se skrz ty dvě čokoládové hvězdičky a neodcházej, prosím…