Promarnena sance

Byl jsme maly dite a porad si jen hral,
a jako kazdy jsme si porad neco pral,
chtel jsme byt sam sebou a stastny,
lidem pomahat proste byt platny.

Misto toho jsme vse zkazil,
nadeji a radost v sobe uhasil,
pak jsme potkal Tebe, divku krasnou a milou,
chtel jsem Te moc, celou svoji silou.

Pak jsme zjistil, ze libi se ti jiny,
na boj proti nemu, nebyl jsme dost silny,
protoze jsme myslel ze nemas o me zadny zajem,
a tak jsme rekl, pujdu dal tim samotarskym hajem.

opak byl vsak pravdou, ty jsi me chtela,
ale stejne jako ja, jsi nic nezkusila,
snad proto ze si se bala,
i kdyz si se porad tak moc smala.

nevim co honilo se mi hlavou,
ze zustal jsme stat v rohu stranou,
a tak jsme rekl, ze neco teda zkusim,
i kdyz se sam sobe hnusim.

ale ja se lekl a radeji utekl,
a nevedel ze zivot v rukou mi protekl,
chtel jsme ti polozit par otazek,
abych ve vsem mel poradek.

ale ja to nedokazal,
naopak jsme si prikazal,
ze to mam nechat byt,
a radeji dal snit.

misto toho mam v hlave zmatek,
stale si rikam ze jsme ale zmetek,
ze nechal jsme te jit,
a ja musim ted jen .... snit.

rekl jsme si "musim dal s tim bojovat",
vsem prekazkam vzdorovat,
smutku, porazce, trapeni,
je to jako hrozne u srdce bodani.

zkusil jsme se zvednout, a jit dal,
ale proste jsme se hrozne bal.

ted vybavuji si vzpominky,
ktere nechci uz radeji znat,
ale nejde se s nima prat,
uz se nedokazu ani pomalu smat.

Mel jsme se o tebe pokusit,
aspon neco malo zkusit,
i kdyz vim ze by to nevyslo,
rychleji by me to breceni preslo.

kdybych mohl udelat vse znovu,
klidne bych si pripravil osnovu,
abych ti sve city mohl rict,
a ja mohl vyjit ti vstric.

ted uz nic nezmenim,
i kdyz svuj zivot pozmenim,
nyni uz vim urcite ,
ze budu jen tvuj kamarad,
i kdyz nemam te uz jen tak rad.

strasne toho lituji,
celou dobu kazdy den,
sve svedomi spituji,
ze je to uz jen sen.

ze nemuzu tvym pritelem se stat,
a sobe musim, i nadale lhat,
ses holka kterou mam desne rad,
nevim jestli chci byt jen kamarad.

zbylo mi jen zoufani,
prinejlepsi trochu doufani.

ze budes ma a ja budu tvuj,
laska je mrcha, stuj co stuj,
nesnasim jak se vsichni laskou smeji,
jak jsou stastni ze nikoho maj,
a nikoho za koho zivot klidne daj.

kdyby jsi byla moje,
srdce dal bych ti svoje,
mohl jsme te mit, ale ja to nevedel,
az dlouhy cas, mi to povedel.

Zbyla mi jen víra,
a na srdci cerna dira,
ktera mi zustala po tobe,
a to budu porad dusit v sobe,
ze snad jednou,
budes chvili semnou.