Prostory modré neuvidí sebe,
čisté jak křišťál, jiskřící jak led,
nespatří hory v sněhu zářit nebe,
svou prostou krásu neuvidí květ.
Je sladko vědět ráno v jarním lese,
když nad hlavou ti pluje mrak,
že příroda jak v živém zrcadle se
v tvých nenasytných očích zhlíží tak.
čisté jak křišťál, jiskřící jak led,
nespatří hory v sněhu zářit nebe,
svou prostou krásu neuvidí květ.
Je sladko vědět ráno v jarním lese,
když nad hlavou ti pluje mrak,
že příroda jak v živém zrcadle se
v tvých nenasytných očích zhlíží tak.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
SNÍH V JOŠINU - Boh. Mathesius
Odkud ta záře? Ranní snad luny zář bledá tě zalila, krajino? Ne, to jen bílý sní...
NAČ SE LOUČIT? - Boh. Mathesius
To přece ví každý - konce dva pasu nejprve se rozejdou, potom však spojí: Tak i ...
VIDÍM ZÁŘI NAD KRAJINOU
Vidím záři nad krajinou, konečně jakési světlo. Dnes je nám ho třeba! A kdopak n...
Odkud ta záře? Ranní snad luny zář bledá tě zalila, krajino? Ne, to jen bílý sní...
NAČ SE LOUČIT? - Boh. Mathesius
To přece ví každý - konce dva pasu nejprve se rozejdou, potom však spojí: Tak i ...
VIDÍM ZÁŘI NAD KRAJINOU
Vidím záři nad krajinou, konečně jakési světlo. Dnes je nám ho třeba! A kdopak n...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva