Prostory modré neuvidí sebe,
čisté jak křišťál, jiskřící jak led,
nespatří hory v sněhu zářit nebe,
svou prostou krásu neuvidí květ.
Je sladko vědět ráno v jarním lese,
když nad hlavou ti pluje mrak,
že příroda jak v živém zrcadle se
v tvých nenasytných očích zhlíží tak.
čisté jak křišťál, jiskřící jak led,
nespatří hory v sněhu zářit nebe,
svou prostou krásu neuvidí květ.
Je sladko vědět ráno v jarním lese,
když nad hlavou ti pluje mrak,
že příroda jak v živém zrcadle se
v tvých nenasytných očích zhlíží tak.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva