Pustina...

Měla ho ráda a on ji měl rád.
Než na jiné srdce dostala hlad.
Po lásce zůstala jen jizva na kůži
a léta hladová, jenž nevoní po růžích.
Když přijde noc, temná a černá,
když spánku brání vzpomínka věrná,
zármutek v duši cestu si proklestí
aby nás objala matka všech bolestí.
Jak jenom pochopit, že mohlo se stát,
že oheň planoucí přestane plát,
že lány úrodné staly se pustinou,
kde srdce bez lásky pro jiné zahynou...