Pytlák a zamilovaný jelen

Do obory spěchá pytlák Kudrna,
s úmyslem zastřelit statného jelena.
Přejedla se mu již ryba hejk,
dostal chuť na zvěřinový steak.

Kde ale pytláku tvá pověstná muška,
na hlavu snesla se šišek snůška.
Kudrna začal sprostě lát,
to jen snad mně se může stát.

Počkej veverko nebude ti do skoku,
až budeš kožich mít plný broků.
Jelen se začal pobaveně smát,
chystá se pytláka parohy hnát.

Nebýt tvého známého humoru,
dostal bych zrzko přímo na komoru.
Nechovej se jelene jak smyslů zbavený,
řveš tady na lesy jak bys byl střelený.

Jelen svou omamnou láskou žije,
cítí laně a chystá se říje.
Takhle tvůj život lovec zmaří,
vždyť brzy je sotva půl září.

Paroháč dál si již nedělá vrásky,
i svůj život by ohrozil z lásky.
Veverka chystá další šišek úklady,
koná zas z lásky pro kamarády.