Reqiem

Obtížná teď bude recitace,
právě skončila kremace,
mé básnické inspirace.

Však všechno má své konce,
porucha v elektronce,
utopení v ponorce.

Ale byla to krásná cesta,
sledovat její milá gesta,
jako záchranná vesta,
co v rozbouřeném moři,
do bezpečí mě nesla.

Její úsměv, co chmury bortí,
sledovat ze zákoutí,
otrokem své plachosti,
někdo jiný se šance zhostí.

Tak to prostě někdy bývá,
když člověk z davem splývá,
hlas příležitosti se ozývá,
odvahou však neoplývá.

Pak příjde ještě jedna rána,
až jiná náruč ji bude stlána,
to už srdce pochopí,
ať příště se víc roztopí,
a iniciativy se uchopí.

Tak nezbývá než začít zvovu,
načrtnout notovou osnovu,
kde napíšu života melodii,
krásných not použiji.

Nyní úsměv mě musí provázet,
náladu si nerozházet.
To už je však jiný příběh,
s knedlíkem a na hřibech:)