Sedmikrásky

Sedmikrásky jak lampičky v trávě,
hlavičky stále ke sluníčku točí.
Jaké štěstí, že tady můžeš býti právě,
tolik jich rozkvetlo jen pro tvé oči.

Zasníš se, snad jako by to kouzelný koberec byl,
na kterém bys mohl zaletět do pohádky snů,
kde cítil by ses jako král - i z poháru lásky pil
a nakonec se vrátil do reality všecních dnů.

To sluníčko je k životu probudilo.
Usedneš v trávě, ucítíš od nich pohlazení,
kam jenom to tvé srdce zabloudilo,
žiješ jako ve snu, nestojíš o žádné probuzení.

Ať se ti zdá o jedné krásné sedmikrásce,
co je tak krásná, něžná a skromná.
Budeš s láskou o ni pečovat na zahrádce,
vždyť oproti jiným květům přece je tak drobná.

Potřebuje někoho, kdo bude ji chránit,
kdo nebude koukat po krásných květech kolem.
Vždyť je tak maličká a nedovede se bránit,
nebudeš tak sám a rozloučit se můžeš s bolem.

Jedna malá kytička, jaro ze života ti udělá,
budeš jí vděčen za tu věrnou lásku její,
možná,že k lepšímu i tebe předělá,
nejsi už v pohádce - i v životě takové věci se dějí.