Věříš ještě, že existuje nebe?
Ale proč tedy člověk stále trpí?
Já chtěla mít vždy jen tebe
a smůla se mi stále na paty lepí.
Záblesk slunečních paprsků mně probudí,
mrtvé ticho rozprostře se kolem,
co ale tvé city ke mně povzbudí?
Jen hustá mlha šíří se dolem.
Zavřu oči a když je otevřu,
už vím, že tady můj sen končí.
Dlouho se bojím, že na lásku zanevřu,
těžko se člověk se štěstím loučí.
Život jde ale dál a neohlíží se,
zda někdo se zbytečně trápí.
Už dávno nečekám - štěstí nepřiblíží se,
jen slzy můj polštář skrápí.
Snad přece jenom svitne naděje,
zázraky se dějí přece každý den.
Nezoufám, vždyť nic tragického se neděje
a věřím, že pokračování bude mít můj sen.
PeopleSTAR (41 hodnocení)