Po obloze toulají se mráčky,
letní vedro stoupá k zalknutí.
Slunce v žáru nabralo otáčky,
mnohých do stínu schovat se nutí.
Zemědělec na lukách seno obrací,
z vedra pot se řine z čela.
Do večera musí dokončit práci,
čas nutí být pilný jako včela.
V podvečer bude odměna sladká,
v zatopeném lomu čeká jeho láska.
V chladné vodě její ruka hladká,
když znavené skráně něžně laská.
Mije mu s citem zaprášená záda,
on šeptá slova lásky do ouška.
Až spolu splynou, noc bude ještě mladá,
drž se jen pevně svého kolouška.
Sova již houkáním přivolává hvězdičky,
nebe ovládla měsíce třpytivá záře.
Ať láska vydrží jim navždycky,
brzy jim osud životy sváže.
PeopleSTAR (1 hodnocení)