SKLENĚNÝ ZÁMEK

Žiji s tebou, ve skleněném zámku,
je tak nestabilní a křehký,
lásku nekoupíš v žádném krámku,
já nemám s tebou, život lehký.

Vyměnil bych tento zámek,
za obyčejnou, doškovou chaloupku,
kde má cenu i hliněný džbánek,
co v mém životě, bylo už ústupků.

Největší cenu má přece láska,
nač je nám nějaké bohatství!
Pod tíhou smutku, všechno praská
a falešná láska, také zrezaví.

Myslel jsem, že jsem v sedmém nebi,
ale brzy jsem poznal, že se mýlím,
těžko se i rozbitý hrneček slepí,
jen se vracím, k těm lepším chvílím.

I ty naším životem prošly,
ale jaksi se zapomněly vrátit,
zásoby smíchu, štěstí došly,
nemám chuť, ani tvé tělo hladit.

Tak je naší lásky konec,
vzpomínej jen na ty krásné chvíle,
jako v pohádce, zazvonil nám zvonec
a najednou je láska, vzdálena míle.