Kolik jich jen za den vyslovíme,
jen tak, jakoby nic do větru,
aniž o tom přemýšlíme.
Některá se v nás usadí a nejdou z hlavy,
pořád tiše ševelí jako stébla trávy.
Mohou ublížit víc než nůž a nebo
jiná lidská zbraň.
Tím, že přesně zasáhnou svůj cíl,
a zůstanou s člověkem mnohem dýl,
než by si byl přál.
Mohou být lehká jako pírko,
hladit a konejšit,
snad v člověku probudí
i ten nejkrásnější cit.
Jiná jsou nástrojem smutku
dlouho trvá, než přejdou v zapomnění,
sílu slov člověk občas nedocení.
jen tak, jakoby nic do větru,
aniž o tom přemýšlíme.
Některá se v nás usadí a nejdou z hlavy,
pořád tiše ševelí jako stébla trávy.
Mohou ublížit víc než nůž a nebo
jiná lidská zbraň.
Tím, že přesně zasáhnou svůj cíl,
a zůstanou s člověkem mnohem dýl,
než by si byl přál.
Mohou být lehká jako pírko,
hladit a konejšit,
snad v člověku probudí
i ten nejkrásnější cit.
Jiná jsou nástrojem smutku
dlouho trvá, než přejdou v zapomnění,
sílu slov člověk občas nedocení.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
U studánky - Petronila Ševčíková
Ve studánce nebe spalo, pod hladinou bez hnutí... vím, co pak stát se mělo - my ...
Klábosím s vlaštovkou - Raven
Dali mi pokoj do ulice s balkonkem mrňavým až dojemně a tak tu klábosím s vlašt...
Cesta vody života
Vyvěrá pramínek ze skály, potůček prodírá se houštinou. Kol kořenů stromů tvoří ...
Ve studánce nebe spalo, pod hladinou bez hnutí... vím, co pak stát se mělo - my ...
Klábosím s vlaštovkou - Raven
Dali mi pokoj do ulice s balkonkem mrňavým až dojemně a tak tu klábosím s vlašt...
Cesta vody života
Vyvěrá pramínek ze skály, potůček prodírá se houštinou. Kol kořenů stromů tvoří ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva