Havraní křídla tmy přikryla celý obzor a my, ztracení dole pod hvězdami, hledáme malou Polárku. Všichni jsme děti hvězd, jsme z téže hmoty. Láska žije jen ze sluneční energie. Tak je to, moje sluníčka. My také spalujeme sami sebe a zahříváme ty, jež milujeme, v pustinách kosmu, který zebe, až vyhoříme jako supernova. Pak si nás Vesmír při Velikém třesku zas uhněte a všecko začne znova.