Slzičky radosti a bolu,
ale obojí jsou slané.
Věčně nebudeme spolu,
tak je to v životě - přece dané.
Vždycky odejít jeden musí,
pak slzičky bolu kanou,
co srdce bolestí zkusí,
proudy slz, řekou se stanou.
Ale i ta velká bolest
k životu nakonec patří,
tím smutkem musíš prolézt,
knihu vzpomínek, na chvíli zavři!
Ať tě vzpomínky tolik nebolí,
začas budeš ráda vzpomínat,
jen s tím smutkem člověk zápolí,
ale moc těžké je ho nevnímat.
Zato slzičky radosti,
za ty musíme být vděčni,
dávno pryč jsou doby mladosti,
jak krásné bylo, když jsme byli dětmi.
To jsme ani smutek neznali,
všechno nám k smíchu bylo,
teprve v průběhu života jsme poznali,
že i pár slz smutku, nám zbylo.
PeopleSTAR (5 hodnocení)