V lhostejné m pokoji malého hotelu,
kde visí barvotisk cikánky s černou kšticí,
vroucně mně objalas a já se ti bál říci:
Seď, seďte, miláčku, klidně v svém fotelu.
Potom jsme usedli jak do asfotelu
na okraj postele poněkud vrzající.
Chraňte nás nebesa na této dvojveslici!
Pak jsem se poklonil vašemu úbělu.
Tvé ruce bělostné, jež objaly mou hlavu,
se pootvírají jak křídla bílých pávů ...
Má ústa líbají vnitřek tvých živých úst.
Už nerozeznávám, kdo z nás dvou vlastně dýše,
hltám tvé polibky, jež nabízíš mi tiše,
a cítím šíleně tvé chladné prsty růst.
PeopleSTAR (0 hodnocení)