Splněné přání

Na kraji lesa spatřila jsem krásnou vílu,
byla křehká a tak snadno zranitelná.
Snad ani netušila,
že žít už nemám sílu,
ta má cesta životem, byla příliš strastiplná.

Kdyby se naše cesty protkaly již dříve,
můj život se mohl jiným směrem ubírat.
Já stále věřila, že mé štěstí někde dříme,
rozeseto nikde nebylo, bych mohla jej posbírat.

Proč jen osud byl tak krutý ke mně,
proč nedopřál mi radost z bytí,
láskou dýchala snad celá země
a lidé štěstím byli sytí.

Až teprve dnes mohu volně dýchat,
vnímám krásy a vůně kolem sebe.
Konečně začala víla čarovný nápoj míchat
a teď pro radost - poslala mi tebe.

Za její pomoc a dobrotu jí děkuji,
pohádky končí slovy - zazvonil zvonec,
mám ráda tebe a vroucně tě miluji,
ani trochu si nepřeji, by naší lásky byl konec.