Jen snad kámen nestárne,
ale jsou na něm jizvy života.
Ale člověk bohužel nemládne,
ve stáří, nejhorší je samota.
I člověk na srdci má jizvy,
ze soužení, z nešťastné lásky,
jo v mládí, to byly samé výzvy,
snad proto, že jsem byly krásky.
Dnes srovnávám se s kamenem,
jako on, tak nejsem tvrdá,
nemám lásku v srdci studeném
a už nemám být, na co hrdá.
Mé srdce je najednou z kamene,
necítí lásku, pohlazení, něhu,
rychle na ni myšlenky zažene,
snad očekává lavinu sněhu.
Nic se nestane, ani nezmění,
jen ten kámen tu bude věčně
a já uslyším slabounké zvonění,
ale za život vždycky, poděkuji vděčně.
PeopleSTAR (6 hodnocení)