Čas je neúprosný, je tu stáří,
mladá mohu být jen duchem,
vím, že čas, se provinile tváří,
nikdy jsi pro mě, nebyl ale vzduchem.
Jsem ale velmi, velmi bohatá,
jen někdy si to nechci přiznat,
člověk, vlastně už nikam nechvátá,
jen tobě bych chtěla, ještě lásku vyznat.
Mám bohatou sbírku vzpomínek,
s tím se nemůže každý chlubit,
ale v srdci stále hoří plamínek
a já se snad nikdy, nebudu nudit.
Ale je toho ještě tolik,
co udělat jsem nestačila,
potřebovala bych na to, životů několik,
ale co je platné, že jsem ještě čilá!
Stáří snad je v jednom dobré,
znáš staré písně, staré filmy,
jen nevíš, jaké právě teď je skóre,
ale člověk, musí býti, stále silný.
Mám i staré přátele,
nevyměnila bych je za nic,
sejdeme se i zazpíváme vesele
a z něčeho naopak, je mi téměř nanic.
Ale život není vždycky růžový,
to jen se člověku někdy zdá,
nemůžeš se schovat za keř trnkový
a jen v mých očích, snad pomsta plá.
Přesto se snažím, úsměv rozdávat,
pokaždé se mi zpátky nevrací,
jen přátelství, to nechci prodávat,
láska k přátelům, se nikdy neztrácí.
V tom je to největší bohatství,
máš kolem sebe tolik dobrých lidí,
nad lásku je snad i přátelství
a kdo má dobré srdce - vše tohle vidí.
PeopleSTAR (9 hodnocení)