Šťastný konec

Cestou autem krajinu pozoruji
a marně doufám, že s touhle básní u tebe zaboduji.


Veršíky psát mi někdy jdou,
ale teď mě skoro nic nenapadá, jelikož nejsem tvou.


Doufám že krásný den si dneska měl,
můžu ti říct, bud rád že jsi nikam nejel.


Já málem zapomněla, vlastně si dneska někde byl,
tak co dost sis to v Praze užil?


Až teď jsem si vzpomněla, že jedeš do Prahy,
strašně se bojím že mi tak sexbomba přeruší mé snahy.


Celý den bohužel neklidná budu,
myšlenkou na tebe a jí zahánět nudu.


Už píšu blbosti no řekni sám,
až zase přijedeš polibek ti dám.


A né jenom jeden, jich tisíce,
chci s tebou strávit nekonečné měsíce.


Já vím hezká nejsem, však kam se hrabu na ně,
na krásný holky s kozama, co se nevejdou do dlaně.


Já nevím, co bych ti měla všechno dát,
ale co je jistý, dokud bude naděje, budu se o tebe prát.


Nevím proč si musím všechno uvědomovat pozdě,
třeba bych to mohla zjistit na znojemským mostě.


Všude radost, všude smích,
třeba smutek přejde až napadne sníh.


Srdce, duši všechno bych ti dala,
už nikdy by mě nenapadlo, abych ti lhala.


Hlava mě bolí, oči mě pálí,
náhle tě vidím někde v dáli,


Přicházíš ke mně a v náručí pejska,
z dálky na mě voláš, že jsem moc hezká.


Přijdeš ke mně a pusu mi dáš
a pak mi řekneš, že ten pejsek je náš.


Nakloníš se ke mně a já ucítím vůní adidasu,
pošeptáš mi do ouška: „Zlato, ať minulost jde k ďasu“


Tak jsme spolu štastní, už nebědujem
a vždy večer se spolu krásně pomilujem.