Stesk po tobě

Velikou lodí pluji v dál,
mým společníkem je jenom moře,
ze začátku jsem se trochu bál,
jak jenom zaženu, to velké hoře.

Stesk po tobě a po domově,
mé slzy se mísí se slanou vodou,
dokáži žít na pustém ostrově?
Ne, já tu přece nejsem náhodou.

Tak jsem se sám rozhodl,
snad rok uteče jako voda,
s tebou se na lásce dohodl,
čekej, pak by to byla škoda.

Psaníčko ti pošlu po hvězdách,
v něm najdeš mé vyznání,
bloudit můžeš na různých cestách,
nakonec dojdeš, k jistému poznání.

Že i odloučením, láska sílí,
touha se každým dnem zvyšuje,
zapomeneš, že nad tebou, bouře kvílí
a moře, černou barvou se zbarvuje.

Pak přijde ten nejkrásnější okamžik,
kdy konečně uvidím pevninu,
snad zase budu ten romantik
a s láskou, k sobě tebe přivinu.