Stříbrný měsíc nad řekou,
nám mládí na chvíli připomene,
po tvářích slzy dojetím tekou,
že láskou srdce bolelo - člověk zapomene.
Splav stále stejnou píseň zpívá,
stromy na břehu rády ji poslouchají,
ta krásná vzpomínka je stále živá,
že v duši je smutek - člověk neutají.
Vzpomínky na bezstarostné mládí,
občas se nám vracejí,
jen roky nemilosrdně pádí,
že se vrátím - je jedinou nadějí.
Vracím se a chtěla bych zůstat,
nevím, zda budu moci,
obavy a nejistota začíná vzrůstat,
ale tady u řeky - kouzelné jsou noci.
Ve vzpomínkách si tě přivolám,
potěším se s tebou na chviličku,
zamhouřím oči, polibku ale neodolám
a z dáli budu slyšet naši písničku:
O nás dvou, už Goethe psal .......
PeopleSTAR (7 hodnocení)