Svědomí

Utíkám před svým svědomím,
ale ono mne stále dohání,
sotva jej něčím oblomím,
slyším jen divný křik havraní.

Když nemáš svědomí čisté,
moc špatně se s ním žije.
Na tomto světě nemáš nic jisté,
výčitky trápí a svědomí krev pije.

Co všechno bych za klid dala,
zatím si satan přichází pro mou duši,
neklidná noc mi poslední naději vzala
a všichni kolem, snad jsou hluší.

Nikdo neslyší mé zoufalé volání,
nikdo mi nepodá záchranný kruh,
jen smutný vítr kolem se prohání,
pro každého, jako bych byla vzduch.

Tolik bych chtěla napravit chyby,
ještě nějaký čas mi zbývá,
už nikdy nebudu dávat sliby,
starost mi do čela vrásky vrývá.

Čas smutně plyne a já věřím,
že moje duše zachráněna bude.
Snad jednou se tobě svěřím,
zatím mám od pláče oči rudé.

Oči pláčou a srdce krvácí,
toužím vrátit ten čas zpět,
když ublížíš - láska se nevrací,
nikdy nesmíš na někom tolik lpět.