Tajemství zůstane tajemstvím

V zaprášené truhlici,
své poklady mám,
po babičce, zlatou jehlici,
do vlasů si dám.

Truhlice skrývá
i dávné zašlé časy.
Za okny se stmívá,
vzpomínkami vlhnou řasy.

Co ona vyprávět by mohla,
už něco pamatuje, za ta dlouhá staletí.
Jen únava ji trochu zmohla,
i k nám na perutích láska přiletí.

Na dně jsem objevila,
malý růžový balíček,
má zvědavost se projevila,
vedle ležel plyšový králíček.

Rozváži růžovou mašli,
dovnitř se podívám,
jako bychom tajmství našli,
sama se sebou si povídám.

Kdo byli ti dva zamilovaní,
co měli se tolik rádi?
Byli ale okolím nemilovaní,
oni nechtěli být jenom kamarádi.

Někdo jim lásku záviděl,
to z dopisů jsem pochopila.
Pro závist nic jiného neviděl,
na nebe hvězda štěstí nevstoupila.

Z dopisů se už nedozvím,
kde jejich láska dodnes bloudí
a tak žádné tajemství vám nepovím,
kdo bez chyby je, ať tedy druhého soudí.