Tebou poblouzněná

Znám tvou tvář, neznám však tvé srdce,
i přes to, mě cosi k tobě táhne.
V očích tvých vidím noční nebe -
černou pláň tisícem hvězd posetou.

Vždy, když se usměješ,
mé srdce štěstím jihne.
Nejen štěstím, ale též,
poblouzněním z tebe.

Cit k tobě, se zdá být tak troufalý,
když jsme si zcela neznámí.
Přes tu bolest a beznaděj co cítím,
jen díky tobě život můj, zdá se být krásnějším.

Nejhorší jsou ty odpoledne doma,
co já čekám až konečně zas začne škola.
Teď pokaždé oči musím sklopit,
aby mě touha má opět nezačala trápit.

Nevím co právě k tobě cítím,
asi strach tvé zalíbenosti k dívkám jiným.
Tak trochu žárlím dá se říci,
z pobloužnění co tkví mi v srci.

Trápím se tebou dnem i nocí,
mé sny jsou plné tebe a mích emocí.
Emoce byly zprvu krasné,
avšak dobou dnešní jsou chladné.

Zdál ses tak moc jedinečný,
dokonce mozek můj tím byl omámený.
Však už vím jak jsem byla pošetilá,
věřit a myslet si, že bych mohla být tvá.