V truhlicích času spí osudy dávné,
jsou pohřbené tisícem závojů zapomění,
nevím,kdo občas mi do truhly sáhne,
a probudí minulost z jejího snění.
Z dálky od moře příboj burácí,
a mlha vše skryla do svého pláště,
kůň klopýtá únavou,už dlouho se trmácí,
tam za námi zůstal svět zloby a záště.
Mé polibky z tváře slzy ti sbírají,
smutek a bolest v duši se skryly,
z tvých očí bůh s láskou se dívají,
jen cizina kolem,a my jsme si zbyli.
Chladná noc a stará píseň vlčí,
tanec stromů ve svitu luny,
dvě srdce šeptají když bohové mlčí,
dvě srdce ztracené,bez loutny struny.
Vůni tvých vlasů v mé tváři,
čas nemůže nikdy smýt,
v závoji smrti i pod maskou stáří,
navždy už sebou budu tě mít.
Dvě duše se v jeden hlas lásky slily,
a zmizely v hlubině věků jak v noci den,
jen útržky vzpomínek ve mě dál zbyly,
možná jen vzpomínky, možná jen sen..
PeopleSTAR (0 hodnocení)