Tenkrát jsme si dali schůzku,
pod krásnou Putimskou branou.
Měla jsi na sobě modrou blůzku,
pozoroval jsem tě a stál stranou.
Slušelo ti to a chlapci otáčeli se za tebou,
najednou přepadl mne veliký strach.
I varovné hlasy slyšel jsem za sebou,
bál jsem se, by to nebyl naší lásky krach.
Vždyť všem chlapcům jsi se líbila
a já stále jen doufal, že budeš má.
Co platné, že lásku jsi mi slíbila,
kde zůstala nakonec věrnost tvá?
Dnes, když Putimskou branou chodím,
stále si tu schůzku naši připomínám.
Přestože se už s jinou dívkou vodím,
na tvé modré oči, rád vzpomínám.
Stejnou barvu měla i tvá blůzka,
vítr tenkrát čechral tvoje vlasy,
tak skončila naše jedna schůzka,
bylo léto a v polích, vlnily se klasy.
PeopleSTAR (17 hodnocení)