To není světlý obraz Beatrice,
ne temný, opilý zrak hetéry,
co vzrušuje mě, vábí víc a více
v neznámé dálky, v jasné předěly.
Ne! - Prosté líčko pod šátkem bílým
a útlé ruce, zlato dlouhých řas,
když lehký stín se k mému srdci chýlí,
nesmělý, polodětský slyším hlas.
A první no, jež nevrátí se znova,
v sadě, kde každý list se větrem chvěl,
to první slovo nade všecka slova
já prvně slyšel, prvně rozuměl.
ne temný, opilý zrak hetéry,
co vzrušuje mě, vábí víc a více
v neznámé dálky, v jasné předěly.
Ne! - Prosté líčko pod šátkem bílým
a útlé ruce, zlato dlouhých řas,
když lehký stín se k mému srdci chýlí,
nesmělý, polodětský slyším hlas.
A první no, jež nevrátí se znova,
v sadě, kde každý list se větrem chvěl,
to první slovo nade všecka slova
já prvně slyšel, prvně rozuměl.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva