Tobě

Znáš to, když ráno venku zpívají ptáci
A ze srdce něco se ti ztrácí
Znáš to, když ráno nadechneš se z plných plic, ale necítíš vůbec nic?
Ten pocit, když musela jsi moji ruku už pustit a citů se zas na čas zprostit
Ten pocit, když poslední pohled jsi mi darovala, a pak už zase jsi sáma bojovala...

Vždy, když dívám se ti do očí, když se se mnou loučíš, mám pocit, že se utopím v tom všem co zrcadlí z tvé duše
Mám pocit že se rozbrečím až pustím tvoje ruce, ale věř, že pevně držím tvoje srdce

Dal jsem ti od srdce svého klíč
A je jen na tobě jak ho chceš použít
Ty dvířka už máš otevřený dávno, pravda, je tam trochu prázdno
Avšak lásky je tam mnoho, né jen tak pro někoho
Je tam speciálně pro tebe, jasná jako nebe
Jen, zkus ty dveře otevřít dokořán a možná zjistíš, co všechno za nimi ukrývám
To všechno co nechávám si pro sebe
To všechno co nechápu a v čem se ztrácím
To co k tobě tak strašně moc cítím

Chtěl bych, abys mohla mě víc chápat
Abys věděla na co pozor si dávat
Abys věděla, že i já chci víc chápat tebe,
i když je to poněkud těžké
Chci s tebou sdílet naše pocity....Tak mi ukaž, kdo doopravdy jsi
Co všechno v tobě je, co ještě jsi mi neukázala
Co všechno se děje a co to znamená pro nás dva?
Myslím, že se můžeme ještě hodně poznávat a spolu se radovat
Tak pojďme se trochu otevřít světu a tím myslím sami sobě, protože ty jsi můj svět
Pojďme se otevřít jak poupě v květ, nechat tu lásku vykvést v něco nádherného
a silného, co neuvadá ani se smrtí
a s každým dalším nádechem tě to pohltí

Myslíš, že se ve mě ztracíš?
Myslíš, že k jedné myšlence se stále vracíš?
Já vracím se pořád a ke všemu
A ztrácím se už i v tom co ti tu píšu
Bude mít tohle dílo nějaký smysl v závěru?
Asi jen ten, jaký mu ty sám dáš a jak to co tu píšu vlastně chapáš

Už trochu docházejí mi slova
snad je toho víc co ti chci říct ?
Chci abys tu byla se mnou
A nikdy nemusel odejít