Tou Putimskou branou chodili jsme spolu
i krásný výhled na řeku Otavu odtud byl.
Pak běhali po kamenných schodech dolů,
každý z nás tenkrát z poháru lásky pil.
Ty nejkrásnější chvíle prožili jsme tady,
vítr nad řekou jemně nás hladil.
Nám zdálo se, že láska je přítomna všady,
každý na lásku první - nakonec všechno vsadil.
Kdeže jsou ty naše první lásky,
kam poděly se na ně vzpomínky?
Jaké štěstí, když hladil jsem tvé vlásky,
cestou k řece,za námi padaly jen kamínky.
Večer, když zářil měsíc nad řekou,
zdálo se, jakoby na vodě tančily víly.
Dnes stále tady stejné vody tekou,
vzpomínce na první lásku, věnuji malou chvíli.
PeopleSTAR (28 hodnocení)