Dělám si pořádek ve vzpomínkách,
třídím je na krásné a ty smutné,
uložím si je v maličkých krabičkách,
některé jsou košilaté a jiné zase slušné.
Tak to v tom životě chodívá
a my lidé, my nejsme žádní světci,
za mnou je už doba bouřlivá,
o tom by mohli, vyprávět svědci.
Ale nevím, zda se do krabiček vejdou,
vždyť je jich tolik a krásně se vzpomíná,
hlavně, když pak přátelé se sejdou,
ale snad pro tebe, byla jsem ta jediná.
Jen smutek o slovo se hlásí,
to proto, že nic nevrátí čas,
jak překrásně vonělo mlází,
chtěla bych ten zázrak, prožít zas.
Zavzpomínej se mnou, co vše jsme prožili,
už nic jiného ani dělat nemůžem,
všechny naděje jsme do lásky vložili,
ale ten smutek, ten už nepřemůžem.
PeopleSTAR (4 hodnocení)