Už neříkám, že chtělo se mi slz,
proč rozmnožovat počet nešťastných?
Kalíšek promeškaných vůní
na mne svou závrat vdých.
Už nečekám. Ach, všechna čekání
jak se nám zdála věčná!
Za rána deštivá, za malá poranění
je moje touha vděčná.
Už neptám se, ač znovu připomínáš
převrhlou nádobku a vlnky jejích vod.
Má láska, promeškaný slunovrat,
klopýtla o poslední schod.
proč rozmnožovat počet nešťastných?
Kalíšek promeškaných vůní
na mne svou závrat vdých.
Už nečekám. Ach, všechna čekání
jak se nám zdála věčná!
Za rána deštivá, za malá poranění
je moje touha vděčná.
Už neptám se, ač znovu připomínáš
převrhlou nádobku a vlnky jejích vod.
Má láska, promeškaný slunovrat,
klopýtla o poslední schod.
PeopleSTAR (5 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva