Už neříkám, že chtělo se mi slz,
proč rozmnožovat počet nešťastných?
Kalíšek promeškaných vůní
na mne svou závrat vdých.
Už nečekám. Ach, všechna čekání
jak se nám zdála věčná!
Za rána deštivá, za malá poranění
je moje touha vděčná.
Už neptám se, ač znovu připomínáš
převrhlou nádobku a vlnky jejích vod.
Má láska, promeškaný slunovrat,
klopýtla o poslední schod.
PeopleSTAR (5 hodnocení)