Zlaté slunce hřálo,
suché seno vonělo,
počasí nám přálo,
ale stát - snad se to nemělo.
Stále mi to vyčítáš,
ale dva jsme na to byli,
snad se mnou ještě počítáš,
nechci, by pro pláč, mně oči zbyly.
Co všechno se v životě stane,
ale vše svůj důvod má,
snad chvíli srdce láskou plane,
pak ale člověk, výčitky má.
Tak nějak rychle zapomene,
kdo měl ho rád,
snad vzpomínka mu ho připomene
nebo i jeho kamarád.
Někdy lásku odhodíš,
jako nepotřebnou věc,
pak v ní snadno zabloudíš,
že jsi miloval - to přece nebyl hec.
PeopleSTAR (5 hodnocení)