Je plna stmívání
listnatá náruč korun.
Pro koho bloudím v parku,
pro koho shledávám tesklivá slova.
Hrdlem večera uniká vůně,
hříšná jak hovory ve tmě.
Plamenem svíce spalován toužím
uvidět bílé, průsvitné tělo.
Na stonku poslední věty
brzy pukne květ bílý
a nápověď sladká odplyne nocí.
Proč tě tu hledám, krásná, že nepřicházíš?
Kotníky nohou se ztrácejí ve tmě.
I bezčasí mého čekání se rozpouští
tak tiše, tak tiše ...
PeopleSTAR (2 hodnocení)