Včerejší ráno

Vzpomínám na včerejší ráno,
kdy bylo všechno v pohodě.
Když jsi vedle mě ještě spala,
a já jsem netušil nic.

Když jsem ti podával ruku,
tak tys mi ji ještě dala
a to jsem netušil,
že ten den ještě odejdeš pryč!

Tak co se to stalo s náma,
že se hned začneme hádat.
I kvůli blbosti,
která není vůbec důležitá.

Koukám se ti do očí,
když balíš věci a brečíš.
Máš hrozně zklamaný pohled,
když na mě koukáš a říkáš.

"Že nespíš celé noci,
že už skoro nevíš kdo jsi!
Že už nechceš noční můry
a každou noc se furt budit!
Že už nechceš omluvy
že si musíme promluvit,
že jsme se zasekli na místě
a už nevíme kudy!"

Ta cesta je pro dva úzká
a jestli nechceme zůstat,
na bodě mrazu,
tak by jsme se asi měli rozdělit!
Já nevím jestli bych ustál,
to že bys nebyla šťastná!
A tak jsem zůstal sám,
na naší posteli!

A dneska?
Dneska mi ještě není bezva,
přehrávám si před očima tu chvíli,
kdy jsi odešla.
Tu chvíli kdy jsi mi řekla s bohem
a pak práskla dveřma.
Mé srdce se rozletělo,
jak kdy-by bylo ze skla!

No horší pocit snad neznám!
A přeju si aby přestal!
Chápu, že ke konci vztahu našeho byli ze všech stran,
jen samé lži od nás obou.
Kdybych mohl, tak bych tak nelhal,
kdybych mohl, tak bych dal restart!
JENŽE JÁ VÍM, ŽE TO NEJDE!

To že mě nezajímali,
vždycky jsem chtěl jenom aby,
nám to vydrželo, i kdyby jsme tu zůstali sami!
Sám jsem zůstal jenom já!
A teď je mi vážně na nic, kamarádi mi říkají, že takových je tady tisíce!
Tak běž pryč z mojí hlavy!
Už nechci slyšet ty hlasy,
který mi říkají, že jsi ještě furt někde tady!
Když tady nejsi...
I když tvůj parfém občas cítím
a když se nadechnu, je to jak kdyby mi praskli plíce!