Desetkrát napadl sníh do klína Venuši
v parku
a ona lehounkým gestem jej pokaždé smetla.
Ústa jí přelétl úsměv a ňadra vztyčila hroty,
drážděna pohledy chodců a doteky světla.
Kameni, co je to v tobě? Kameni, Venuše,
země!
Dovol, ať v tebe vstoupím. Otevři
přede mnou dveře,
abych poznal, čím mlčíš, čím žhavíš
studený křemen,
čím probouzíš ňadra a rty a divoké keře?
Jehla se zlatou nití se začíná probírat
ve mně,
zima se rozpouští zvolna v leptavém louhu.
I skřivan prorazil strop a k obloze nese
závrať kamenných soch a jejich třaskavou
touhu.
v parku
a ona lehounkým gestem jej pokaždé smetla.
Ústa jí přelétl úsměv a ňadra vztyčila hroty,
drážděna pohledy chodců a doteky světla.
Kameni, co je to v tobě? Kameni, Venuše,
země!
Dovol, ať v tebe vstoupím. Otevři
přede mnou dveře,
abych poznal, čím mlčíš, čím žhavíš
studený křemen,
čím probouzíš ňadra a rty a divoké keře?
Jehla se zlatou nití se začíná probírat
ve mně,
zima se rozpouští zvolna v leptavém louhu.
I skřivan prorazil strop a k obloze nese
závrať kamenných soch a jejich třaskavou
touhu.
PeopleSTAR (4 hodnocení)
Další příspěvky autora
DÉŠŤ - Richard Uher
Říkaly si kapky: Zamažeme si ťapky Do bláta si lehly Šlápoty se sběhly Velká me...
ZÁŘIJOVÁ - Josef Jelen
Dozrály plody jabloní slunce však nechce z mraků Déšť rajtuje jak na koni a stří...
Vyšel jsem dřív než hvězda ranní - A. S. Puškin
Duše otrocká, tvář hrdá, bída, nuda, chlad a dým. Pyšné město, žulo tvrdá s nebe...
Říkaly si kapky: Zamažeme si ťapky Do bláta si lehly Šlápoty se sběhly Velká me...
ZÁŘIJOVÁ - Josef Jelen
Dozrály plody jabloní slunce však nechce z mraků Déšť rajtuje jak na koni a stří...
Vyšel jsem dřív než hvězda ranní - A. S. Puškin
Duše otrocká, tvář hrdá, bída, nuda, chlad a dým. Pyšné město, žulo tvrdá s nebe...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva