Desetkrát napadl sníh do klína Venuši
v parku
a ona lehounkým gestem jej pokaždé smetla.
Ústa jí přelétl úsměv a ňadra vztyčila hroty,
drážděna pohledy chodců a doteky světla.
Kameni, co je to v tobě? Kameni, Venuše,
země!
Dovol, ať v tebe vstoupím. Otevři
přede mnou dveře,
abych poznal, čím mlčíš, čím žhavíš
studený křemen,
čím probouzíš ňadra a rty a divoké keře?
Jehla se zlatou nití se začíná probírat
ve mně,
zima se rozpouští zvolna v leptavém louhu.
I skřivan prorazil strop a k obloze nese
závrať kamenných soch a jejich třaskavou
touhu.
v parku
a ona lehounkým gestem jej pokaždé smetla.
Ústa jí přelétl úsměv a ňadra vztyčila hroty,
drážděna pohledy chodců a doteky světla.
Kameni, co je to v tobě? Kameni, Venuše,
země!
Dovol, ať v tebe vstoupím. Otevři
přede mnou dveře,
abych poznal, čím mlčíš, čím žhavíš
studený křemen,
čím probouzíš ňadra a rty a divoké keře?
Jehla se zlatou nití se začíná probírat
ve mně,
zima se rozpouští zvolna v leptavém louhu.
I skřivan prorazil strop a k obloze nese
závrať kamenných soch a jejich třaskavou
touhu.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
BÁSNĚ - A. S. Puškin
Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat znepokojivý chlad v rozčarované duši. O...
VYŠEL JSEM DŘÍV NEŽ HVĚZDA RANNÍ - A. S. Puškin
Myslil jsem - už se umoudřilo vznětlivé, teskné srdce mé: a říkal jsem si - to, ...
....... A. S. Puškin
Hluboké vody zřídka bouří --- a tiše žijí lidé moudří. 1833...
Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat znepokojivý chlad v rozčarované duši. O...
VYŠEL JSEM DŘÍV NEŽ HVĚZDA RANNÍ - A. S. Puškin
Myslil jsem - už se umoudřilo vznětlivé, teskné srdce mé: a říkal jsem si - to, ...
....... A. S. Puškin
Hluboké vody zřídka bouří --- a tiše žijí lidé moudří. 1833...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva