Na kraji lesa roste stoletý dub,
v koruně vítr píseň zpívá.
Kol roste hodně malin a hub,
život stromu tajemství skrývá.
Do kůry vryt symbol lásky,
časem pomalu mechem obrůstá.
Pod ním muž ženě hladí vlásky,
něžně ji líbá na sladká ústa.
Jména zarostla v srdci kmenu,
časem skoro nečitelná.
Hlásala nikdy nezapomenu,
zůstaneme sobě stále věrná.
Osud je rozdělil na dlouhý čas,
léta jim přidala vrásky.
Po čase opět se shledali zas,
pečetí u dubu nový slib lásky.
Zda bude to navždy jen ten strom ví,
vždyť pravá láska nikdy nerezaví.
PeopleSTAR (1 hodnocení)