Vůně dřeva

Slunce mezi stromy své paprsky rozhazuje,
kapičky rosy prosvítí v mechu.
své přetrhané nitě pavouk navazuje,
zima už přichází, je cítit z mrazivého dechu.

Stromy šumí a němými svědky tady jsou,
je krásné procházet se po lese a cítit jejich vůni.
Vše dobře si prohlédni, než zahalí se tmou,
slunce zajde za obzor a měsíc se bude koupat v hluboké tůni.

Všechno kolem upadne do hlubokého spánku,
opuštěno zůstalo i to hnízdo ptačí.
Nádherná vůně dřeva je cítit už z vánku,
co na tom, že celé nebe se na nás mračí.

Vítr se vlní mezi stromy a šedou oblohou,
všude ticho - jako by to byl zapomenutý les.
Ti, kdo v noci lesem jdou, cestu najít nemohou.
Jen varovný hlas v korunách stromů se nes.

Kolem dokola všude sněhová je pláň,
neposkvrněná je krajiny bělost.
Co vadí ti, bys podal mi svou dlaň,
nebo snad to považuješ za velikou smělost?

Neboj se, že to budou nějaká nesplnitelná přání,
snad se ti to tak i může zdát,
les překrásně voní a na tvářích cítím vlání,
já tobě drahý můj chci jenom sbohem dát.