V hluboké dálce někde dřímá luna,
na ostří metlic nabodena,
zmatena slastí jako žena,
tak žádoucí, tak tajuplná.
Doteky něžné, bázeň, zdali svolí,
plní tu noc až po okraje její.
Jaké to struny uvnitř nás se chvějí
a jaký hřích jak réva pne se k holi?
Tu noc jsem probděl nad záhony mraků,
tu noc jsem váhal chvíle sčítaje,
až přelila se tma a z dálky do kraje
se luna valila, nesena křídly ptáků.
na ostří metlic nabodena,
zmatena slastí jako žena,
tak žádoucí, tak tajuplná.
Doteky něžné, bázeň, zdali svolí,
plní tu noc až po okraje její.
Jaké to struny uvnitř nás se chvějí
a jaký hřích jak réva pne se k holi?
Tu noc jsem probděl nad záhony mraků,
tu noc jsem váhal chvíle sčítaje,
až přelila se tma a z dálky do kraje
se luna valila, nesena křídly ptáků.
PeopleSTAR (5 hodnocení)
Další příspěvky autora
NEBE SE USMÍVALO NA ŘEKU - Vítězslav Nezval
Nebe se usmívalo na řeku, mladě i unaveně. Tak přilne člověk k člověku, tak př...
TŘI MALÉ PÍSNĚ - HUGO VON HOFMANNSTHAL
Má milá řekla: "Jdi si, jdi, nic jsi mi neslíbil. Člověk je stvořen pro lásku, n...
DÁLNICE ŽIVOTA - A. Z. Tannenbergovy
Ukrytá v křoví Těch dalekých cest Šumění listí snad mi poví Pěšinku ke štěstí Kd...
Nebe se usmívalo na řeku, mladě i unaveně. Tak přilne člověk k člověku, tak př...
TŘI MALÉ PÍSNĚ - HUGO VON HOFMANNSTHAL
Má milá řekla: "Jdi si, jdi, nic jsi mi neslíbil. Člověk je stvořen pro lásku, n...
DÁLNICE ŽIVOTA - A. Z. Tannenbergovy
Ukrytá v křoví Těch dalekých cest Šumění listí snad mi poví Pěšinku ke štěstí Kd...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva