Po slunné pláži se procházím,
vdechuji slanou vůni moře,
na lásku už nic nesázím,
dávno jsou pryč všechna hoře.
Usednu zlehounka na vlhký písek
a o životě tiše přemítám,
jen maličký mít štěstí kousek,
ale do vzpomínek ráda zavítám.
A jak tady tak v klidu sedím,
najednou jakoby zázrak se stal,
v úžasu na hladinu moře hledím,
to snad z popela Fénix vstal.
Na vlnách se lahev houpá,
má zvědavost je příliš velká,
snad dřív jsem byla trochu hloupá,
je jasné, ten vzkaz připlul z daleka.
V lahvi psaníčko a prosba,
o lásku, co kdesi se ztratila,
snad nečeká mi žádná hrozba,
to jen láska, v jiné podobě se vrátila.
PeopleSTAR (10 hodnocení)